Rozhovor s Davidem Mooney

„Propoj se zpátky do jednoty se Životem!“

Rozhovor s Davidem Mooney (lektor Movement Medicine)
autorka: Rina Komorádová

 

Davide, praxi vědomého tance se věnuješ 12 let, z toho osm jako učitel. Jsi lektorem Movement Medicine a jedním z učitelů One Dance Tribe Europe. Proč vlastně tančíš?

(smích) To je dobrá otázka…  Je zajímavé, že jsi zmínila, jak dlouho tančím, protože než jsem s tancem začal, jsem se vůbec jako tanečník necítil. Pohyboval jsem se v oblasti byznysu v Německu, pak jsem ale změnil obor a začal se věnovat psychoterapii. Díky tomu jsem se dostal i k tanečnímu parketu v Dublinu. A byl jsem velmi překvapený, jak moc mě tanec ovlivnil!

 

V jakém smyslu?

Do té doby jsem netušil, že ve mně existuje část, která je od fyzického těla odpojená. Coby forma ochrany. Pořád jsem se ve svém těle necítil dobře, měl jsem pocit, že jsem tak trochu „mimo něj“… V tanci to ale ani jinak nejde, než abys byla plně ve svém těle a v přítomnosti. Tanec, na rozdíl od psychoterapeutických sezeních, během kterých se pouze mluví, je skvělým nástrojem pro uskutečnění změny a také pro to znovu se spojit se svým tělem! Jakmile jsem začal tančit, zjistil jsem, že se v těle skrývá spousta moudrosti, kterou také můžeme využít jako skvělý zdroj pro všechny léčivé procesy.

Tančím i proto, že díky tanci navazuji mnohem zdravější vztah se svým tělem, se svými pocity a emocemi, zkrátka sám se sebou. (směje se) A díky tomu mohu navázat mnohem zdravější vztahy s druhými lidmi. Tanec je praxí, ve které je vítáno všechno, co se objeví! To také často připomínají  mí učitelé, Susannah and Ya’Acov Darling Khan; říkají: Podívej, v tanci ti nikdo neříká, jaký bys měl být. Buď takový, jaký právě jsi, a pak to vyjádři pohybem… To bylo pro mě hodně osvobozující, protože do té doby jsem byl, asi jako většina z nás, z mnoha stran neustále podmiňován, jaký mám a nemám být.
(rozhovor se Susannah Darling Khan si můžete přečíst ZDE)

Dává ti tanec po tolika letech ještě pořád něco?

Pokaždé! Třeba právě tu svobodu být sám sebou, ať už se cítím jakkoliv. Neexistuje v něm žádné „je špatně, jak se cítíš, je špatně, jak se hýbeš…“ Nic takového! A díky tomu, že jsem se díky tanci stále častěji vyskytoval v chráněném prostoru, kde je vítané všechno, co se objeví, každý pocit, každá emoce a každý pohyb, kde zkrátka mohu být naprosto přirozený, začal jsem si všímat, že jsem sám vůči sobě daleko soucitnější a žiji v mnohem větší svobodě. Můj vnitřní kritik se stal daleko víc jemnější… Tanec je nádherná a fascinující praxe v tom, že se nikdy neomrzí.

 

„Začal jsem si všímat, že jsem sám vůči sobě daleko soucitnější a žiji v mnohem větší svobodě. Můj vnitřní kritik se stal daleko víc jemnější…“

 

S tancem máš řadu zkušeností. Proč právě tanec Movement Medicine?

Líbí se mi jeho dvě základní roviny: první je rovina léčení, jak jsem o něm právě mluvil. Díky ní si sami sobě dáváme jakési svolení vyjádřit se určitým konkrétním pohybem a budujeme v sobě schopnost projít náročnějšími emocemi a pocity. Ty se mohou týkat přítomnosti i minulosti. Základem tohoto léčivého rozměru tance je soucit sám se sebou.

Druhou rovinou je rovina snová. Díky němu si říkáme „Dobře, dostal jsem se do místa, kde se začínám cítit dobře s tím, jaký jsem …, tak co tedy chci ve svém životě vytvořit? Co chci životu nabídnout?“ Tento aspekt tak trochu zasahuje do šamanismu, protože nám umožňuje zasít semínko našeho záměru do zahrady našeho života. A tanec je velmi tvořivý způsob, jak do této snové roviny proniknout.

Spojení těchto dvou rovin v tanci Movement Medicine mě nesmírně naplňuje. Dává mi přesnou mapu a prostředky, jak se spojit se svou kreativitou a jak ji ve svém životě projevit! A souhra těchto dvou aspektů je jako souhra jin a yang…

Zmínil jsi šamanismus. Jak se projevuje v praxi Movement Medicine?

Třeba svým důrazem na elementy, díky nimž se můžeme spojit s větším obrazem života samotného, se zemí, sluncem, nebem, vodou i větrem. Jsou to určité brány k Životu. Díky Movement Medicine se můžeme spojit jak s jednotlivými prvky, tak s tím, jaký archetyp představují. Tento tanec je místem obrovské představivosti, se kterou si můžeme hrát a díky které se můžeme mnohem lépe propojit s tím, kým jsme. Jako bytost, já jako David, ale také jako výraz Života samotného, jsem zemí stejně jako jsem nebem a sluncem, slunce tančí skrze mě stejně jako element vody… Tohle je skutečně nádherný prožitek vzájemného propojení! A to je také další aspekt, který na Movement Medicine skutečně miluji: zaměření na vztahy, propojení.

V mandale Movement Medicine pracujeme s pěti základními branami vztahů: tou první je vztah sám k sobě, kterým sami sebe léčíme a také zvyšujeme svou kapacitu tvořivosti. Druhou branou je vztah k druhým, což je také velmi hojivý proces; protože jsi svědkem léčení druhých, jedni překypují kreativitou, druzí prožívají těžké chvíle, a zároveň víš, že druzí jsou svědkem tvého vlastního léčení. Tyto okamžiky krásně nastavují zrcadlo každému z  nás. Protože každý druhý je odrazem nás samých.

Třetí branou je vztah ke komunitě života v nejširším slova smyslu. Touto komunitou jsou nám všichni dvounozí a čtyřnozí bratři a setry na planetě Zemi a v tanci je spousta příležitostí, jak se s nimi propojit. Řekl bych, že duch země, Pacha Mama, chce tančit skrze všechny živé bytosti žijící na této planetě! Pro mě samotného je vztah ke komunitě žijící na Zemi velmi inspirativní, právě proto, že mi umožňuje se se všemi těmito bytostmi propojit.

 

„Řekl bych, že duch země, Pacha Mama, chce tančit skrze všechny živé bytosti žijící na této planetě!“

 

A co čtvrtá a pátá brána? Kam vedou?

Obě se týkají nehmotného, neviditelného světa, světa našich předků. Dříve byl vztah k předkům velmi silný, poslední generace ale ztratila kontakt se svými kořeny a s moudrostí všech generací před námi. Vidím to tady v Irsku, ale myslím, že tomu tak je ve velké části západního světa. A Movement Medicine nabízí skvělou příležitost, jak se znovu spojit s původní moudrostí našich předků, ať to byli Keltové nebo Slované; myslím, že u vás v Čechách je situace s předky podobná jako tady v Irsku. A to, co je mi Movement Medicine sympatické, je to, že dogmaticky neříká, jaká je pravda, jak by co mělo být, ale že poskytuje mnohem víc prostoru pro vlastní způsob každého z nás, jak se propojit s moudrostí, kterou v sobě každý díky svým předkům máme. Díky těmto branám do neviditelného světa se také můžeme spojit se svými zvířecími průvodci.

S aktivním použitím těchto bran mám velmi silnou zkušenost: z doby před šesti lety, kdy umíral můj táta. Tehdy to bylo pro mě tak těžké, že jsem to nemohl unést. Odešel jsem tedy do vedlejší místnosti a tam jsem požádal o pomoc. Zničehonic jsem začal tančit a představoval jsem si, že jsem obklopený svými přáteli, kteří mi v tu chvíli byli oporou. Cítil jsem, že tam se mnou jsou i mí přátelé z neviditelných světů… A to všechno mi pomohlo otevřít srdce a být plně v přítomnosti v ten velmi těžký okamžik smrti mého otce. A právě moje maximální přítomnost být v ten okamžik s ním a pro něj byla největší dar, jaký jsem od svých přátel v té místnosti dostal. Jedině díky tomu jsem byl schopný se vrátit ke svému otci a říct mu, jak moc ho miluji a že je naprosto v pořádku, když odejde… A toho jsem byl schopný jedině díky tomu, že jsem měl dostatek opory sám pro sebe.

 

Je pravda, že se nám, lidem od Vesmíru dostává obrovské podpory.

Jen jsme na to zapomněli! Zapomněli jsme na své spojení se zemí, s mořem a řekami, zapomněli jsme na spojení se svými pomocníky a přáteli na cestě, zapomněli jsme na to, jak jsme všichni vzájemně propojeni. Zapomněli jsme děkovat! Zapomněli jsme, že nedostatek je pouze iluze, že máme všechno díky svému spojení s tím, co původní tradice nazývají Velké Tajemství, Wakan Tanka. A právě spojení s ním představuje v Movement Medicine pátá brána.

Propojení je i téma víkendového workshopu, se kterým přijíždíš k nám do Prahy. Ještě pár slov k inspiraci: kdo nebo co tě pro tvou cestu inspiruje?

Hm, dobrá otázka. A mohl bych o ní mluvit velmi dlouho (usměje se) Velkou inspirací mi jsou stromy a les, zvláště ty původní, nešlechtěné. Mám moc rád jejich klid spolu s jejich živoucností. Jít do lesa je pro mě jako jít do kostela. (směje se) … do toho nejposvátnějšího kostela, který znám.

Velkou inspirací mi je také tanec sám, především jeho přesah do šamanismu, a samozřejmě jeho zakladatelé Susannah and Ya’Acov a jejich skvělá schopnost manifestovat své sny a také nám znovu a znovu ukazovat, jak semínka svých snů zasadit do naší vnitřní zahrady snů. Hodně mě inspirovala i práce Gabrielly Roth, zakladatelky tance 5rytmů, především její schopnost dostat tanečníky do fyzického těla. Na její práci je také obdivuhodné, že dokázala tanec a jeho šamanský rozměr přinést do měst a rozvíjet takzvaný městský šamanismus (urban shamanism). Co se týká šamanismu, přišel jsem do kontaktu i s původním šamanismem, konkrétně s tradicí Tance Slunce (z tradice Siouxů, resp. Lakotů. Jedním z Čechů účastnících se pravidelně tohoto významného obřadu je i Karel Fuller, pozn.KK) Na tomto tanci mě nejvíc fascinuje to, že je totálně zasvěcený posvátnosti Života. Jeho tanečníci snad během dne tisíckrát vyjádří vděk a poděkují životu! To je pro mě velká inspirace.

(zamyslí se) Mám pocit, že jako lidé jsme toho v současné době hodně zapomněli. Zapomněli jsme na své spojení se životem, na základní propojení. Hodně psychoterapeutických přístupů se v drtivé většině času věnuje pouze rovině „já jako individuum“, „oddělené já“ nebo „individuace“… Částečně to je v pořádku, ale podle mě jsme zašli příliš daleko v tom, když věříme, že jsme od sebe odděleni. V době, kdy mi umíral otec, jsem prožíval pocit oddělenosti nejintenzivněji. A také v této době jsem si vzpomněl, jakou sílu mají modlitby obecně, ať už buddhistické nebo šamanské; připomínají nám totiž, že nikdy nejsme sami, že jsme hluboce spojeni se životem samotným i se všemi jeho živými bytostmi.

 

„Zapomněli jsme na své vzájemné propojení, na své spojení se životem. Hodně psychoterapeutických přístupů se věnuje pouze rovině „já jako individuum“, „oddělené já“… „

V Praze povedeš víkendový workshop Kruhy v propojení. Jaké kruhy se tedy budou propojovat?

Tenhle workshop mám skutečně hodně rád! Z toho všeho, o čem jsem už k tématu propojení mluvil, bych jako jeden příklad uvedl podporu jako jeden z klíčových bodů v životě člověka. Rozvinout v sobě kapacitu a odvahu otevřít se podpoře ale není snadné; ať už je to moje vlastní nebo podpora ze strany druhých lidí. Tanec je bezpečné místo, kde prozkoumat svou schopnost důvěry a spolehnutí se na druhé.

Během víkendu tedy budeme určitý čas věnovat prozkoumávání svého vztahu k pěti dimenzím, o kterých jsem mluvil a také základní otázce „Jak mohu skutečně přijmout sám sebe takového, jaký jsem, aniž bych na sobě musel cokoliv měnit?“ To je otázka na každý den a vlastně na celý život, dokonce na několik životů, než se skutečně doopravdy (zdůrazní) přijmeme, svoje tělo, svoje srdce, celou svou bytost, jaká je. A budeme se samozřejmě dotýkat i toho, jak z tohoto místa přijetí sebe sama přijímat i podporu ze všech stran života: od sebe, od druhých lidí, komunit, od elementů, přírody, od svých neviditelných průvodců i od samotného Velkého Tajemství. O víkendu budeme prozkoumávat, jak se s touto širokou podporou dostat do kontaktu, propojit se s ní a sjednotit.

Tam ale naše cesta nekončí. Z tohoto místa pak budeme zjišťovat, čím přispívám tomuto životu. Co je to, co mu přináším a co mu mohu dát… a co mohu dát všem svým propojeným kruhům. A vůbec nejde o porovnávání; co může být pro někoho malé či samozřejmé, pro druhého může znamenat ohromně moc. I sami vůči sobě nic neporovnáváme myšlenkami typu „to, co nabízím, není zas tak speciální nebo takové, jak by to ještě mohlo být…“  To, co nabízíme, je čistě to, co plně rezonuje s naším srdcem, s naším plným bytím.

Být v propojení znamená být celistvý. Nemám pocit, že bychom se většinově jako lidstvo i jako individuality cítili být celiství. Proč tomu tak podle tebe je?

Z několika důvodů. V první řadě není snadné být člověk, to je dlouhá cesta plná výzev. Být člověk je krásné, ale rozhodně ne snadné. (smích) Protože to znamená být zranitelný – a svou zranitelnost chceme chránit, přirozeně. Takže toto oddělení a vytvoření ochranné zdi od zbytku světa je čistě obranný mechanismus. Byly vytvořeny z dobrých důvodů, kdysi… Jenže teď už je třeba nepotřebujeme mít kolem sebe tak často. A chtít je jen tak svrhnout nefunguje, jak jsem kdysi vyzkoušel. Nakonec jediné, co fungovalo, bylo je uctít, poděkovat jim za jejich ochranu, uvidět skutečný důvod, proč jsem si je kolem sebe vybudoval, a pak sám pro sebe najít podporu, soucit a své zdroje. Teprve potom můžeme začít tuto obrannou zeď postupně rozmontovávat. V budování zdrojů je Movement Medicine také skvělou praxí, to mohu jen doporučit!

Druhým důvodem odpojení se od své celistvosti je podle mě ohromná bolest, kterou jako lidé cítíme, když vidíme, co se děje s naší planetou. Bolí nás, když vidíme, že jsme naprosto vypadli z přírodních rytmů a určitého kolektivního vědomí. Narodili jsme se do doby, která lační po spoustě přírodních zdrojů, což na planetě způsobuje velkou nerovnováhu… Když se rozhlédneme po světě a vidíme všechny ty bolestivé události, které se dějí, války, lidé přicházejí o své domovy, tak nás to přirozeně bolí. A oddělit se od svých pocitů strachu, zmatku nebo zoufalství, od své bolesti je způsob, jak se s těmito pocity vyrovnat.

 

Být odpojený ale není dlouhodobě udržitelné.

Způsob, jak prolomit tento kruh, je vybudovat si své vlastní zdroje, abychom byli schopni postavit se čelem k tomu, co se děje ve světě. Postavit se čelem k životu samotnému. A tehdy se postupně začne naše vnitřní hradba oddělení ztenčovat. Na to je ale zapotřebí určitá kapacita, odvaha a také ochota vidět život v širších souvislostech a jako větší obraz, ve kterém jsou všichni navzájem propojeni. To vyžaduje ochotu přestat se k životu otáčet zády, ale naopak čelem. A nejenom k životu; také sám k sobě! Dá to nějakou práci, ale stojí to za to. A v Movement Medicine, v kruzích propojení získáváme k těmto svým zdrojům přístup!

Čelit událostem ve světě je náročné i tehdy, pokud jim čelíme sami. S podporou komunit je to daleko lehčí. Říká se, že příští Buddha budou komunity lidí shromážděné kolem jednotlivce. A mně se tato vize skutečně líbí, protože vychází z myšlenky, že změnu můžeme udělat společně…

 

pro Dansea.cz

Kateřina Komorádová, duben 2016