„Svého snu se nevzdávejte“
Rozhovor s lektorkou Caroline Carey
autorka: Bára Pečová
Caroline Carey je jak pohádková víla. Působí něžně a vyrovnaně. Má velmi příjemný, klidný hlas, až si říkáte, že by klidně mohla namluvit pohádky na dobrou noc. Její přítomnost je léčivá, stejně jako tanec, který předává. „Pro mě jako pro mámu je důležité nejen se starat o děti a řešit domácnost, ale i přes tyhle všechny role nezapomenout na sebe, užívat si svou jedinečnost. Už mám dospělé děti, tak si konečně můžu užívat cestování a tance naplno! Přesto jsem musela počkat na tu chvíli, byla to výzva, ale zvládla jsem to! (smích)“
Poslechla jste svůj vnitřní hlas a učíte tanec. Cesta asi nebyla jednoduchá?
Ano. Jednoho dne, když jsem se starala o děti, přišla moje kamarádka a měla v ruce takový ušmudlaný malý leták na lekci tance. Hned jak jsem jej uviděla, měla jsem nesmírnou touhu tam jet. I když bylo dítěti teprve jeden rok a kojila jsem, věděla jsem, že si to musím nějak zařídit. Manžel z toho nebyl nadšený. Musela jsem si dupnout. Už roky jsem pro sebe nic neudělala. Nakonec jsem tam chodila pravidelně dva roky. Zaválo mě to z Irska do Anglie, kde bylo více učitelů a zajímavé workshopy. Vztah nám nevydržel, ale já jsem věděla, že následuju svou cestu. Pak se mi do ruky dostala knížka od Gabrielle Roth „5 Rytmů“, to bylo vzrušující. Začala jsem pracovat hodně s Ya’Acov Darling Khanem, asistovala jsem mu, jsme kolegové, jsem členkou fakulty na škole Movement Medicine, kde teď hodně učím. Jsem ale hodně jiná než Susannah a Ya´Acov; našla jsem si svůj způsob vyjadřování.
Tanec je pro mě jako plynutí řeky. Někdy jsem plně v řece a nechám se unášet. Někdy však stojím vně té řeky a napojení je těžší.
Pokud je láska a vášeň k tanci, stačí se do něj ponořit, upustit od jakýchkoliv pokynů zvenčí. Na mých workshopech vždy začínáme zahříváním. Pohybujeme se po místnosti, hraje hudba, vše bez instrukcí a každý si v tom najdete svůj způsob ponoření se do vlastního, individuálního tance. Začátek může být velmi pozvolný, protahují se, rozdýchávají, seznamují se s prostorem, a pak jen následují hudbu. Na konci proběhne sdílení. Je skvělé, že nikdo vás k ničemu nenutí, vše plyne přirozeně podle potřeb vyjádření vašeho těla. Spontánní tanec je o tom, že je uvnitř vás, jen se dostává na povrch, potřebuje ven.
Takže stačí zavřít oči…
Úplně. Je to meditace. Tělesná meditace. Potřebujeme často osvobodit naše srdce a mysl prostřednictvím těla. Spojujeme se i s naší duší a s dušemi lidí kolem nás. Tanec spojuje všechny tyto úrovně.
Tanec je tělesná meditace. Potřebujeme často osvobodit naše srdce a mysl prostřednictvím těla. Spojujeme se i s naší duší a s dušemi lidí kolem nás. Tanec spojuje všechny tyto úrovně.
A jak to funguje ve skupině? Hodně lidi se stydí nebo neumí rychle uvolnit.
Ano. Ale co je úžasné, když vstoupíte do skupiny a chtě nechtě naciťujete atmosféru, zjistíte, že se na vás nikdo nedívá a upřeně vás nepozoruje. Každý se ponořuje do svého těla, do svého prostoru. Nikdo vás neodsuzuje a nekritizuje. Každý tanec je osobitý a dokonalý. Jakmile tohle ucítíte, krásně se uvolníte. Děláme občas i cvičení ve dvojici, kdy je dobré vnímat partnera a hýbat se společně. A klidně ať si tančí se svým ostychem, ať jej rozpohybují a vyjádří tělem. A když někdo potřebuje být sám, respektujeme to.
Takže společná energie nakonec rozproudí tanec u všech.
Ano. Nakonec zjistíte, že jsou to lidi jako já. Nepotřebuju se stydět. Ale pokud se stydím, fajn, jsem taková a okolí to akceptuje. Cokoliv cítíš: jsi unavená, znuděná, naštvaná, frustrovaná, přinášíš si to do společného prostoru a tančíš s tím. Vše je vítáno. Protože to tak je.
Stalo se mi na jedné taneční hodině, že se mi udělalo hodně špatně. Emoce šly ven a nebyla jsem schopná se půl hodiny hýbat. Byla to síla, ale nechci to už opakovat.
Určitě je pro tělo lepší tančit mnohem jemněji. Například Movement Medicine je velmi jemná metoda, i když dokáže být také intenzivní. Není v ní drsná hudba, rychlé beaty, na které tančíš až do transu. Naopak – máme místa, kdy se při tanci ponoříš do svého klidu, vnímáš klid ve svém těle, pokud se něco děje, zastavíš, odstoupíš od toho a respektuješ možnosti svého těla. Pokud chceš léčit své srdce a pracovat s emocemi, nemůžeš jít příliš rychle. Když se tělo dostane až do stavu katarze, tak se mohou probudit traumata z minulosti, z dětství a dospívání. Co se děje je to, že opouštíme tělo, disociujeme se. To je velmi častý problém – odloučení se od vlastního těla. Není to uzemněný tanec, když jsme mimo naše tělo. V Movement Medicine se ujišťujeme, že jsme fyzicky napojeni na tělo přes naše svaly, kosti a jen se pohybujeme. To je vše, co potřebujeme. Chvíli klidného spočinutí v těle, které se jemně rozvlní na hudbu. Můžu jen reflektovat: jak se hýbu: Jak mé tělo reaguje? Jak se dotýkám podlahy?
V tanci pracujete i s pěti elementy. Jak to v praxi vypadá?
Napojujeme se na ducha Země, plně uzemňujeme naše tělo, napojujeme se na oheň, abychom podpořili kreativitu. Co se týká elementu vzduchu, dávám si pozor na dech – často se děje, že dech zadržujeme, když nás pohltí emoce. Takže si prvek vzduchu neustále uvědomuji. A voda? Jsme většinou složení z vody – při tanci vnímám plynulost vody a dávám prostor tělu, aby se pořád hýbalo, i když je to jen letmý pohyb dlaně. Cítím, že jsem podporovaná tancem. A pokud přijde emoce, uvědomím si ji, řeknu si: Ok, jsem přítomná v tomto okamžiku, cítím tě, vím, že tam jsi. A jaký výraz potřebuju k vyjádření? Jen si to dovolím. Velmi jemně. Jsme zvyklí vyjadřovat se přespříliš, přehánět emoce. Jemná cesta nám dovolí klidně dýchat, navnímat, kde přesně v těle se emoce odehrává? Je to v podbřišku? Na hrudi? Jen té emoci dovolíme uvolnit se skrze tělo. Může to být vztek a frustrace, může to být radost. Ať je to cokoliv, má to naše svolení vyjádřit se a je to bezpečné vyjádření. Pokud se s tím nemůžeme hýbat, nedovolili jsme otevřít se expresi.
Jak se sladit s hudbou? Někdy se člověku stane, že si jede své tempo…
Někdy se to stává, ale je to v pořádku. Hudba je k tomu, aby tě podpořila. Ale není od toho, aby tě kontrolovala.
Miluju hudbu. Dokáže být velmi osobní. Někdy je to těžké najít si tu svou hudbu na workshopu. Často si vybíráme lektory a učitele, kteří vyzařují podobné vibrace. Takže u nich většinou jejich hudba souzní s námi. Hudba je důležitá a sama osobně silná energie.
Někdy se mi stává, že mám při tanci i chuť si zazpívat.
Je to hezké poslouchat lidi zpívat. Někdy mají opravdu potřebu vydávat zvuky, když se dostanou až do extatického tance. Přijde to většinou zčistajasna, je to velmi prvotní zvuk, jako kdyby vycházel až z kostí, kde byl uložen po tisíce let. Zvuk je energie. A najednou ji uvolníte. Někdy je to tak, že jakmile si jeden člověk dovolí projevit se i přes hlas, ostatní se přidají. (smích) Krásně to tělo uvolní. Je dobré nechat hlas rozezvučet, aby si rozpomněl, že byl stvořen k vyjadřování.
A taky je moc důležité, když vám někdo skutečně naslouchá, bez rad a názorů. Je to překrásný zážitek „jen“ být vyslyšen.
Jak vám pomohl tanec v osobním životě?
Pomohl mi asi nejvíce v životě! Zažila jsem sexuální zneužívání a mnoho příkoří, až jsem našla tanec a jeho léčivé schopnosti. Bylo to pro mě a mé tělo tak léčivé a hojivé! Mohla jsem s ním sdílet moje příběhy. Tehdy jsem se starala sama o děti, nevěděla jsem kudy kam a moci jít jednou týdně na tanec bylo tak osvobozující! Mohla jsem sdílet a bylo mi nasloucháno. Moc mi to pomohlo. Nebylo to jako sedět na židli u terapeuta někde v kanceláři, tady jsem mohla zapojit i své tělo, každou buňku svého těla. Naše bloky nejsou jen o hlavě. Jsou o hlavě, těle a srdci.
V poslední době jsem řešila, že je můj syn alkoholik. Nebylo to pro mě lehké tuhle situaci přijmout. Nejprve jsem mu neustále říkala, že má přestat, až jsem pochopila, že to nemá smysl. Až přes tanec jsem si uvolnila své zoufalé srdce mámy a se situací se vyrovnala.
Vím, že tančíte na různá témata. Jak takový workshop vypadá?
Líbila se mi práce na Magic of Mandorla. Tady v Praze jsem vedla workshop na téma Meta Magic. Pomáhám lidem pohlédnout na jejich konflikt. Co se děje v jedné sféře života, co v další? A vše se prolíná, jedna ovlivňuje druhou. Někdy prostě potřebujete ostatní lidi při tanci, aby vám tu situaci zrcadlili zpátky. Vidí svůj konflikt. Je v něm spousta energie, vibrací, a když jej roztančíte a ucítíte to, hodně vás to zpřítomní a pomůže najít odpovědi. „Co pro sebe potřebuju udělat, abych se podpořila?“ Tohle mi hodně pomáhá.
Jednou se s mojí dcerou rozešel její přítel. Přes smsku. A já byla daleko. Chtěla jsem být s ní v ten okamžik, ale nešlo to. Potřebovala jsem být na dvou místech najednou. Tak jsem použila metodu mandaly, kterou jsem pak použila pro workshop, abych si tu situaci zpracovala.
Stává se vám, že vás na workshopech něco překvapuje a obohacuje?
U mě je to právě naopak. To, co se mi děje v životě, to přináším do workshopů. Ty situace zadaptuju a kreativně přetvořím. Takže to pak pomáhá druhým v obdobných situacích. Všichni zažíváme podobné příběhy. Říkám si, co bylo pro mě užitečné? A pak to sdílím ve skupině. Nikdy to není nic složitého. (smích)
Zdroj: Magazín Maitrea, únor 2016
autorka: Bára Pečová