„Cokoliv chcete, můžete“
Rozhovor Riny Komorádové s Mati Engwerda
Tanci 5rytmů se profesně věnujete víc než čtrnáct let. Co vás na něm zaujalo natolik, že jste u něj zůstala tak dlouho?
(přemýšlí) Do tohoto světa spirituality a terapie jsem vstoupila relativně mladá, takže mě tenkrát nejvíc oslovila nejspíš právě ta kombinace užívání si tance spolu s tím, jak vyživující to pro mě bylo vnímat více svoje tělo (dotýká se stehen), doslova dostat se do něj. Spousta lidí v něm plně není a ani já tehdy nebyla, nebylo to pro mě přirozené…
V tomhle mi tanec hodně pomohl. Začal mě učit všímat si své vlastní energie i energie ostatních, kde v těle plyne a kde zůstává „zamrzlá“. Učil mě, jak plynout – ve svém těle, mysli nebo srdci. O mém srdci mě naučil hodně… Učil mě o emocích, jak vznikají a jak pracují; učil mě, co je to svoboda a jak ji vyjádřit.
Za takovou dobu nikdo nemůže zůstat stejný. V čem vás tanec změnil?
(přemýšlí) Celý tanec 5rytmů je jako vlna energie (naznačuje rukou vlnu) a zároveň každý jednotlivý rytmus má svou vlastní kvalitu, kterou nám zprostředkovává. Fáze plynutí nás učí, jak být víc vnímaví, fáze staccato v nás zase podporuje aktivitu, přesnost a jasnost (naznačí hranou ruky před tělem).
Staccato je náš vnitřní oheň, kterým ze sebe vyjadřujeme svoje jasné ANO a NE. Byla to právě tato fáze tance, která mě výrazně posílila v těch situacích mého každodenního života, ve kterých jsem se musela jednoznačně rozhodnout. Staccato byl mým velkým učitelem… (směje se) A přitom zábavnou formou, skrze tanec!
Tanec 5rytmů je pro mě úzce spojen se životem, a nejspíš proto mě zájem o něj „drží“ tak dlouho.
Energii, se kterou se setkáme během tance, můžeme dobře uplatnit ve svém každodenním životě. Jsou (zdůrazní) situace, kdy musíme říct ano a kdy ne; kdy musíme být aktivní a kdy naopak spíše přijímat; kdy je pro nás dobré nechat věci být… Tanec 5rytmů je pro mě velmi úzce spojen se životem, a nejspíš proto mě zájem o něj „drží“ tak dlouho.
V roce 2004 jste u Gabrielle Roth absolvovala výcvik v práci s emocemi, tzv. Heartbeat. Můžete nám jej přiblížit?
Je to moje vůbec neoblíbenější práce… (směje se) Gabrielle vytvořila specifickou mapu zvanou Heartbeat, ve které každé fázi, rytmu tance odpovídá konkrétní pocit. Fázi plynutí odpovídá strach, fázi staccato vztek, chaosu smutek, lyrice radost a klidu soucit. Zpočátku práce šlo především o to naučit se tyto pocity vyjadřovat. V té době ještě nebyla tak vyvinutá potřeba jít do toho hlouběji, to přišlo později.
Jak to myslíte „hlouběji“?
Když přestanete své emoce pouze projevovat, ale začnete s nimi pracovat – ptát se, co se za nimi skrývá, co znamenají a co se nám vlastně snaží říct -, v jednom okamžiku najednou zjistíte, že jste se dostali ZA ně, za emoce samotné.
Například když pracujete se strachem, nepotlačujete ho, ale otevřete se mu a projdete jím tak, abyste ho skutečně naplno prožili, dostaví se najednou naprosto jiná energie než energie strachu. Je to energie vzrušení. Proč? Strach totiž cítíme vždycky z něčeho, co neznáme. A obrácenou mincí strachu je vzrušení. ,Páni (vzrušeně zašeptá), něco nového….!´ A proč cítíme vzrušení? Protože i když máme z nového, nepoznaného strach, současně to zažít chceme (zdůrazní)!
To samé platí pro vztek. Jeho obrácenou stranou je síla, díky které ve svém životě říkáme ,ano´a ,ne´. Tento pohled nás naučí vnímat náš vztek jako znamení, že jsme možná narazili na nějaké své hranice nebo že je zapotřebí v určité situaci říct jasné ,ano´ nebo ,ne´! Záleží na tom, jak své negativní emoce vnímáme; jestli jako něco, co nás obtěžuje a co odmítáme, nebo jako něco, co v sobě skrývá nějaký poklad, a na nás je ho rozpoznat a vynést na světlo.
Například smutek přináší skvělou příležitost ,uklidit´ si ve svém srdci a zjemnit ho…
Přístup je velmi důležitý. Většina z nás by si totiž ráda ,nechala´ jenom radost a soucit a ty první tři by nejraději škrtla. (směje se) Ale i negativní pocity mají svou světlou stránku a svůj skrytý potenciál. Například smutek přináší skvělou příležitost ,uklidit´ si ve svém srdci a zjemnit ho. A když takto projdeme strachem a nebudeme ho od sebe odhánět, dostaví se energie naprostého odevzdání a přijetí situace takové, jaká je.
V tom okamžiku se dostaneme ZA své emoce?
Jsme ZA nimi, pokud si uvědomíme široký volný prostor, který nás obklopí a ve kterém nám také nakonec nezbývá nic jiného než říct ,ano´ všemu, co se v něm děje. Tento prostor je prostor našeho srdce. A možnost zažít jeho naprostou otevřenost je skutečně možné, protože je ZA tím vším, je to větší (zdůrazní) než emoce, než naše mysl.
Mluvila jste o dvou stranách téže mince negativních emocí, se kterými Tanec 5rytmů pracuje. Místo přechodu, pomyslná hranice mezi nimi na mě působí jako zásobárna obrovské energie a napětí…
… ano, to ano…
… co podle vás tedy drží člověka zpátky a nedovolí mu udělat ten jeden jediný krůček, aby hranici překročil?
To je dobrá otázka. Protože v současném světě, pod vlivem naší kultury je to, o čem mluvíme, velmi těžké. V tomto nastavení už vyrůstáme; že si musíme vybudovat pocit bezpečí… Od malička si vytváříme škatulky…
… protože to činí náš život jednodušším, můžeme reagovat rychleji, podle vzorců…
No právě! Je to jenom iluze, že je takový život jednodušší; ve skutečnosti nám škatulky život ztěžují, protože v nás vytvářejí napětí…Nevím, proč jsme jako lidé takoví, neumím na vaši otázku odpovědět. Pro mě to je ale možná vysvětlení, proč mě vždycky přitahovali lidé, jako byl Osho nebo jako je Naropa… Prostě ti, kteří se probudili a ukazují nám, že to celé, o čem si myslíme, že je pravda, jí ve skutečnosti není. Kteří nám ukazují, že i když nejsme ještě úplně osvobozeni, tak existuje (zdůrazní) možnost, abychom toho dosáhli a dostali se ze své škatulky, která nám začne být najednou malá.
Protože naprosto netušíte, co všechno vám cesta Pravdy přinese…
To ale vyžaduje velkou dávku odvahy, protože naprosto netušíte, co všechno vám cesta Pravdy přinese… Protože to může radikálně změnit váš život, vás samotné. A vidět, že existují lidé, kteří tyto obavy překonali a vydali se cestou srdce, obrovsky pomáhá. Vidět, že to je možné a že toho je schopný každý (zdůrazní) z nás, že to není jenom pro hrstku ,vyvolených´…
Svou roli asi také hrálo, že to byli a jsou lidé, kteří se nemusejí vzdávat obyčejného rodinného nebo společenského života…
Ano! Žádní mniši nebo poustevníci… Poznání Pravdy, osvícení se tak stalo běžné a ,dostupné´. A právě Naropa je pro mě osobně velkým příkladem: Je to někdo, kdo má děti, kdo chodí do práce… kdo je prostě obyčejný člověk jako já nebo vy. Díky němu můžeme krásně vidět, že probuzení je… normální. Že je naší přirozenou podstatou, a proto o něj nemusíme usilovat nebo ho ,dosahovat´, jak se o něm někdy říká.
Stačí pouze být v energii toho, kdo už probuzený je, kdo překročil ten pomyslný most, a jenom nechat svůj vlastní systém, aby do této energie vplul. Protože to není nic, co by bylo vně nás, ale uvnitř a dokáže to tuhle energii rozpoznat a rezonovat s ní. Takže když sedíme v meditaci, nemusíme dělat nic – pouze přijímat. Děje se to samo.
Téma vašeho dubnového semináře v Praze budou vztahy. Jak jdou dohromady vztahy a tanec?
(přemýšlí) Chceme-li vstupovat do vztahů s druhými, musíme být nejprve plně spojeni sami se sebou. V situacích, ve kterých se přistihneme, že jsme zase spadli do svých vzorců, které neustále opakujeme dokola, ztrácíme spojení se svou přirozeností. Díky tanci se učíme být plně přítomní ve svém těle. Čím víc se cítíme plně spojeni se svým tělem (dotýká se svých stehen), se zemí, tím méně prostoru zbývá na naše zvykové chování.
To bych na semináři ráda učila: být plně přítomný a také se naučit rozpoznat, kdy přítomní jsme a kdy nejsme. Teprve potom se můžeme zaměřit na vztahy, jaké jsou naše zvyklosti a typické vzorce chování, co se týká navazování vztahů nebo fungování v nich. Někdo si tak například uvědomí, že vztahy s ostatními pro něj a priori představují boj, někdo jiný zase pozná, že neustále osciluje mezi dvěma extrémy: ,Jsem lepší než ty´ na jedné straně a ,Jsem naprostý smolař a daleko horší než ty´na straně druhé.
Důležité je nezůstat v této energii zaseknutý, ale uvidět ji, uvidět svoje vzorce chování. Jedině tehdy můžeme v sobě najít svobodu rozhodnout se, že z této škatulky chceme vystoupit… a že už si chceme obléct zase něco jiného. (směje se, pak se zamyslí) Protože my nejsme ani tohle ani tamto… Uvnitř sebe máme nejrůznější části sebe sama, ale to není to, kým ve skutečnosti jsme. Na druhou stranu si s tím můžeme hrát! (žertovně jí blýskne v oku)
To je také to, co se mi na tomto tanci líbí: Že absolutně netlačí, nikoho do ničeho, co bychom měli dělat nebo cítit… Ne. Je to tanec, který … (přemýšlí) je hodně svobodný ke všemu, co přijde a co se objeví. Cokoliv chcete vyjádřit nebo zatančit, můžete – a potom to necháte jít…
Zdroj: Magazín Maitrea, březen 2013