Caroline Carey: Návrat Duše

„Jak získáme zpět svou duši?“

autorka: Caroline Carey

 

Vzpomenete si někdy na chvíli, dokonce i vzdálenou, kdy jste cítili, jak svíravé vibrace vašich střev plní vaše tělo? Jako by se k vám natáhla nějaká mocná ruka a snažila se zatáhnout za každý sval uvnitř vašeho těla? Vzalo vás to daleko do vesmíru a vy jste ji následovali, ale zapomněli jste, že vaše tělo je zde na zemi. A tělo vám ztuhlo a časem zamrzlo. Z tlukotu vašeho srdce se stalo pouhé mrmlání, stěží slyšitelné a váš dech se proměnil na mělký šepot, pokud ho tak vůbec můžeme nazvat. Zůstala tu celková strnulost způsobená bolestí, strachem, šokem, ponížením nebo dokonce hluboce skrytým pocitem hanby. Protože tímto způsobem a s těmito pocity by se nedalo žít, musely zmizet, co nejrychleji to bylo možné. Vzpomínáme si na tu zkušenost, která s námi otřásla až k naší podstatě, a na kterou jsme museli zapomenout, jinak by nás roztrhala na kusy a způsobila nám stav ryzího šílenství.

V tomto okamžiku jsme si vybrali, že naším společníkem bude smrt, ale smrt nepřišla, protože ještě nenastal náš čas. Namísto toho nás část naší duše opustila a nechala nás na této planetě s o trochu menším potenciálem lidskosti a ne zcela ve své přirozenosti ani zcela naživu, bez možností hledání našeho spojení. I přes to pokračujeme dál ve svém těle, jediným způsobem, který známe, ve stavu nezájmu, odpojení se, bezmoci.

Možná nás napadne, že došlo ke ztrátě duše? Máme pocit, jakoby jedna naše součást chyběla, jakoby nám v životě něco scházelo a to nám způsobuje deprese, nemoci a utrpení.

Začínáme mít pocit, že jedna naše část nám opravdu chybí a že potřebujeme tuto část získat zpět. A pozorujeme sled událostí, které se začnou odehrávat. Zjistíme, že část naší duše nás opustila nejspíše na základě traumatu z pocitu, že tohle nebude obzvláště příjemná zkušenost. Ale my v něm neustále setrváváme.

Z mnoha tradic se dozvídáme, že to byl právě šaman, který byl povolán, aby pomohl při znovunalezení duše. Ten, který je spojen se světem duchů a umí poslat svojí duši, aby pomohla přivolat to, co se ztratilo. Šaman zná tohle území lépe než kdo jiný, je to místo, kam jeho duše cestovala mnohokrát.

Víme, že se musíme vydat na tuto cestu, duše nás volá. A je to tak silné volání, že víme, že nemůžeme odmítnout. Žádáme o vedení a podporu.  Často najdeme někoho, kdo pro nás bude držet prostor, průvodce, kterému věříme, někoho, kdo zná tuto cestu. Nacházíme tu bezpečí a důvěru, která se nám zde odráží. Víme, že tu s námi zůstane i po této, naší cestě.

V hloubce našich kostí a v každé z našich buněk si pamatujeme původ a techniky extáze. Víme, že její původ v nás je dědictví od našich předků. Naše tělo volá po ´extatickém poli energetiky´ a má v paměti mnoho způsobů, jak nás vzít do společného království blaženosti naší extatické povahy.

Stará a nová umění, dávná a moderní, z mnoha společenství a kultur. Bubnování, tanec, moudré ženy naší západní linie, machi, mamas, léčitelé, básníci, mystikové, kněžky, všichni kteří mají schopnost dosáhnout těchto duchovních úrovní, aby našli spojení s krajinou duše, spirituálními královstvími, s horními a dolními světy a všemi místy v meziprostoru.

Jsme hledajícím, hledajícím něco, co nemůže být nalezeno v této lidské dimenzi, ale to hledání je tak silné, že ho nemůžeme jen tak pustit a hledáme dále, odpovídajíce na toto volání a i přes odpor se nám toto hledání stává obsesí!

Události se začínají dít, máme silné vzpomínky, navštěvujeme místa našeho dětství a dospívání. Naše sny se opakují a opakující se vzorce chování nebo zvyky se k nám neustále vracejí. Snažíme se je zastavit nebo dokonce ignorovat tohle naše iritující chování. Ale není jednoduché uvést toto popírání do praxe. Extrémně se o něco snažíme, nacházíme se ve stavu, kdy chceme něco zoufale změnit, ale ono to zůstává stejné.

Jediná cesta, jak se z toho dostat je plně se do toho ponořit! To známe už z překonávání odporu. Nemáme na výběr slyšíme , jak říkáme nevěřícně!

I když to vypadá bláznivě, ponoříme se do těchto vzorců, věnujeme jim pozornost, zajímají nás. Následujeme tyto vzorce, dovolujeme si být v nich tvořiví. Co se nám snaží říci?

Kde mají svůj původ? Můžeme je dokonce i protančit a podívat se, jak se tvoří, jaký druh energie přitahují.

A když to děláme, začínáme odkrývat náš příběh, místo, kde poprvé došlo ke ztrátě části naší duše.

Učíme se vybudovat si ´silný obal´ kruh, jak tomu říkáme v šamanském světě. Naše vnitřní ochrana a podpora, která s námi vždy byla, obklopovala nás a vytvářela naši ochranu, se nám objevuje jakýmkoliv způsobem požadujeme. Možná jako zahrada, ohnivý kruh, kamenný kruh nebo jako membrána. Naše představivost nemá hranic, naše kruhy se stávají vším v čem se cítíme bezpečně.

Učíme se věřit našemu kruhu, učíme se vážit si ho, a začínáme naši cestu za znovuobjevením své duše s všemožnou podporou našich zvířecích průvodců a ochránců, duchů přírody a duchů jednotlivých elementů.

Pokračujeme v cestě, zapalujeme svíci nebo oheň, abychom získali ještě větší tvořivou podporu, a žádáme oheň o vedení. Zadáme si náš záměr, pamatujeme na to, jak důležité to je udělat na každé šamanské cestě, pokud jde o léčení, návrat duše nebo jenom hledání odpovědi u našich duchovních průvodců. Pokračujeme a dovolujeme si být více a více zvědaví, pokud tančíme, tančíme s novou informací, kterou v sobě neseme. Soustředíme se v hloubce uvnitř našeho kruhu a zaměříme se na obrazy a myšlenky, které se objevují a přichází k nám skrze éter.

Při poslechu zvuku bubnů, 180 úderů, rychlých zaměřených úderů za minutu, se nám otevírá možnost ponořit se hlouběji do meditace, do transu, do stavu bez- mysli, vyjma konkrétních myšlenek, které k nám přichází, tak jako sen.

Pro některé to není tanec, ale pouhý opakující se pohyb, kosti a svaly pohybující se v rytmu. Nezáleží, jestli jsme u sebe doma v pokoji nebo na tanečním parketu, směřujeme naši pozornost na  to abychom to provedli, co možná nejjednodušeji. Opakování, opakování, opakování, zhoupnutí v bocích, pohyb ruky, dupání chodidly a postupný celkový pohyb našeho těla, opakování, chvíle v rytmu. Není třeba vytvářet velký pohyb, jde o záměr a naši pozornost, které hledáme.

Dokonce i když nejde hýbat tělem, můžeme si lehnout v přírodě s bubnem nebo s něčím jiným, co nám pomůže udržet naší pozornost zaměřenou.

Ponoříme se hlouběji, začínáme k sobě volat části naší duše a žádáme o to co je potřeba, abychom přijali. Voláme to v podobě zlatého světla, zlaté koule, která se k nám přibližuje. Stáváme se žebráckou miskou pro naši spirituální moudrost, a žádáme, aby nám byla vrácena část naší duše.

Soustředíme se na všechny představy a myšlenky, všechny pocity a otvíráme svoje srdce, abychom mohli přijímat.

Někdy se učíme posílat jiné části naší duše, aby přivedli domů tu chybějící. A víme, jak důležité je mít skutečně pevné spojení s naším kruhem a s naším tělem při tomto procesu. Nepřejeme si se zůstat ve vesmíru nebo se ztratit! Při tomto procesu znovu nabývání ztracené části duše tu není pro toto místo. Natahujeme se do prostoru a máme na paměti, že tato ztracená část naší duše se nevrací bez tíže. Připravujeme se přijmout tuto váhu, udržet si jí, není čas upadnout, nezáleží na tom, jak velká je tíha.

Voláme naši duši, připomínáme ji, že jsme tady, připravení na to přijmout ji a víme, že to znamená pracovat na sobě a na našich životech. Není nám neznámé, že to bude právě trauma, které jsme prožili v předešlém životě a které se teď dostane do centra naší pozornosti a pocítíme mnoho nepříjemných pocitů. Víme, že můžeme procítit mnoho emocí. Víme, že můžeme mít bolestné vzpomínky. Ale učíme se uvědomovat si, že toto je ve skutečnosti dobrá věc, učíme se tomu věřit, protože to znamená, že skutečně děláme svojí práci a potřebujeme zůstat v co nejpozitivnějším stavu, zůstat sami sebou. Jakékoliv pocity, které se schovávají ve stínu, způsobují dysfunkci, nezdravé chování a návykové vzorce chování. To si nemůžeme dovolit, pokud se máme zcela vyléčit.

A tak si říkáme “ Tady je další vzpomínka, potřebuje se vyjádřit a to je dobře, protože to znamená, že mám další příležitost, aby se objevilo znovu světlo a to, znamená nové dveře ke svobodě. Vím, že za delší dobu se osvobodím ještě více, a tak musím tyto vzpomínky přivítat !“

Nepociťujeme návrat naší duše lehce, víme, že to není lehké volání, lehká cesta, protože dobře víme, i když ne úplně jasně, proč musela duše zprvu odejít, nebylo bezpečné tu zůstat. Víme, že to znamená prožít si trauma a vyjádřit to, co nebylo prožito v tom okamžiku. A když si prožíváme temnou noc duše, připomínáme si jaké to je, se znovu narodit se všemi svými částmi.

A v okamžiku, kdy objevíme dary, se kterými jsme se narodili, které najdou znovu cestu do našeho srdce, těla, mysli a rukou naší tvořivé bytosti, přivedeme k životu poklady, které potřebují skrze nás téct.

Začínáme si vzpomínat na tyto dary, probouzíme je. Často pouze tím, že následujeme svoji vlastní tvořivost. A nalézáme rituály s nimi spojené, označující danou oblast, obřad, který byl možná zapomenut ostatními, dokonce i námi, když byl v našem životě ten správný čas a nikdo nám zajisté neřekl, jak důležité to bylo.

A tak v rituálu prožijeme tento návrat, s vděčností a ctí za to, co proběhlo a uspořádáme ceremonii k jeho oslavě.

Život s nově nalezenou tvořivostí, tvoříce představy, poezii, obrazy, literární díla přivádíme naši ztracenou část duše zpět na zem, tím, že děláme každodenní činnosti a tím, že tuto část duše více uzemňujeme a ´vtělujeme´.

Duch extáze žije dál v nás, když jsme ho už jednou poznali, nikdy nezapomeneme na jeho medicínu a schopnost transformovat naše životy.

Dotýká se nás, a pohybuje se skrze nás ve své božské intervenci.  Mění stavy našeho vědomí, když se znovu a opět rodíme, vystřeleni do těchto stavů, se změněným vědomím, s vibrujícím tělem, jsme vyprázdněni a naplněni v jednom rychlém letu.

Mystik v nás nebo blízko nás, nás pokoří, abychom šli a nadechli se katalytického zdroje inspirace hluboko uvnitř nás. Ví, že budeme naplněni k samému jádru a navrací nás  nám samotným a našim blízkým.

Extáze je klíčovým bodem našich životů, není zde cesty zpět, naše srdce je otevřené a ty vhledy, které nám přicházejí, zahrnují Boží lásku, naše spojení s Duchem, s Božstvím. Bez ohledu na tmu nás bude pohánět dopředu, do náručí nebes.

Život žije skrze nás, stáváme se vzpomínkou na to, kdo jsme právě teď.

Caroline Carey

 z angličtiny přeložila: Marie Serdelová

originální znění: www.carolinecarey.me